Blink SkiFestivalen

Jak už název napovídá, tak se nejedná pouze o jediný závod, ačkoliv do celkového pořadí se počítají jen závod na 60 km a Lysebotn Uphill - soupaž, ale o pět velkých závodů doplněných o bohatý doprovodný program. Celý festival otevírá závod klasickou technikou, který se jede na vzdálenosti 60 km, 50 km, 20 km a 14 km. Další den je poté vyhrazen brutálnímu výjezdu s názvem Lysebotn Uphill race, při kterém na závodníky čeká trasa dlouhá 7,5 km s průměrným sklonem 10 %. Tento závod můžete nově absolvovat nejen bruslením, ale pokud si opravdu věříte, tak i soupaž. Pokud byste se náhodu rozhodli pro soupaž, tak věřte, že si to opravdu „užijete“, jelikož závodníci jeli na lyžích BEZ reverzu. Třetí a čtvrtý den festivalu je poté vyhrazen závodu volnou technikou 10/15 km, sprintům volnou technikou a v neposlední řadě i biatlonu.  

Nicméně my jsme se z uvedených soutěží zúčastnili pouze závodu Blink Classic na 60 km, takže tomu bychom se zde věnovali nejpodrobněji. Závod startuje ve městě Ålgard a jede se do města Sandnes, který leží cca 15 km jižně od Stavangeru. Nejedná se tedy o žádný okruh, který by musel závodník opakovaně absolvovat, což při takto dlouhých závodech rozhodně potěší. Ačkoliv v rámci zatraktivnění (pro diváky) jsme v okolí startu a následně i cíle vždy objeli několik různě provázaných okruhů. Za zmínku ještě rozhodně stojí, že součástí závodní tratě je i Sandnes Arena, tedy lyžařský/biatlonový areál (něco jako naše Vysočina Arena), kterým jsme projížděli. Celá trasa jinak vede po silnicích s velmi dobrou kvalitou asfaltu, kde byla po celý závod regulována doprava. Dokonce i členové jednotlivých realizačních teamu mohli jezdit po trase pouze na kole, takže během závodu jsme měli k dispozici opravdu celou silnici, a tudíž i klid. Vlastně ten klid je docela relativní, jelikož podél celé tratě byly rozprostřeny houfy diváků, kteří vždy uměli něčím překvapit. Jednou dělali diváci špalír, jak na Tour de France, potom zase povzbuzovali ze střechy autobusu, zkrátka atmosféra podél trati byla neskutečná.

Z hlediska profilu je celá trasa spíše rovinatého charakteru, ale rozhodně si však nepředstavuje úplnou rovinu, jelikož se trasa neustále mírně vlní. Výjimku představuje těžké stoupaní, které začíná na cca 32 km a táhne se až na cca 36 km. Zde je zapotřebí zdolat převýšení cca 280 m. Zmiňovanému stoupání však naštěstí předchází asi 2 km dlouhý sjezd, během kterého si člověk může trochu odpočinout. Klesání je to sice trochu prudší (rychlost okolo 50 km/h), ale silnice je zde naštěstí široká, hladká a nezatáčí. Nicméně na „dvojkových“ Swenorech bychom to tedy nechtěl sjíždět.

Všichni závodníci na 60 km měli zapůjčené jednotné lyže IDT (vypadají dost podobně, jako Swix), které byly osazeny kolečky číslo 3 a 4, tedy holky měli zřejmě 3 a 3 (z kopce nás předjížděly), takže sjezdy nás až tak moc netrápily.  O poznaní horší to však bylo do táhlejších kopců, kde bylo opravdu znát, že to pod nohama moc neodjíždí. Možná právě tohle byl důvod proč do tohoto závodu nastoupila jen necelá stovka mužů. Z hlediska počtu zúčastněných se sice jednalo, v porovnání např. s Alliansloppet, o menší závod, ale o to byla vyšší kvalita závodníků. No posuďte sami, Maurice Manificat byl 36., Belov 37., Rickardsson 41., Nygaard dokonce až 42.

Kompletní výsledky a více informací naleznete na Blink SkiFestivalen

 

Posted in: Závody na kolečkových lyžích