6+1 otázka - Petr Gross

S lyžováním jsi skončil strašně brzo, jaké jsi měl výsledky? Kde a kdo tě trénoval a co tě vedlo k ukončení kariéry?

První kontakt s běžulkama – bylo mi 6, byly to modré Rubínky od ježíška =), a první trenér byl můj strejda, František Albert, v lyžařském oddílu Sokol Stará Ves. Jen pro ty, kteří mně neznají, za svobodna jsem se jmenoval  Žerava.  V 15ti letech  mě „předal“ do TSM Jeseník, kde jsem trénoval pod vedením K. Žalčíka 2 roky. V 17ti letech konec lyžím. Důvodem bylo to, že jsem nesnášel letní přípravu, konkrétně běhání, posilování, zapůsobila i puberta a současně nepříznivá finanční situace v rodině……. Naštěstí jsem měl kolo, a tak jsem na něj přesedlal. První kolo s přehazovačkou mně koupila v 15ti letech teta Majka s prarodiči, byla to stará jetá favoritka a tak sem přesedlal na kolo. No a na kole  jsem měl možnost poznat dalšího skvělého trenéra, a to pana Miloslava Mlynáře z Vrbna pod Pradědem. Jsem moc rád, že s nimi se všemi jsem dodnes v kontaktu.

Výsledky? Moc si je nepamatuji, ale do 8. třídy jsem se pohyboval  zhruba kolem 5. místa v naší župě, něco jsem i možná vyhrál. Největší lyžařský kamarád a soupeř byl Jirka Magál, sice byl o rok mladší, ale dostával na frak =). Pak dával on mě, a tak jsem raději skončil, a tím přecházím k otázce druhé =).

K lyžím ses zase vrátil, ale už spíš jako laufař, pod taktovkou Jirky Magála. Jak to bylo náročné, jak si zvládl přechod na soupaž, a jaký je Jirka trenér?

Návrat byl velice těžký. Od svých 30ti let jsem už nesportoval a do 40tky jsem to „vytunil „ až na 99,5 kg =). Návrat k lyžím byla spíš taková „haluz“, jak se říká. V roce 2016, měl jsem si vybrat dárek ke 40tinám, a tak jsem se rozhodl – vrátím se k lyžím. Oslovil jsem svého bývalého trenéra K. Žalčíka a ten mě vybavil. Na zimu. Jenže všichni najednou jezdili v létě na kolečkových lyžích, takže jsem je samozřejmě musel mít také =). Za 23 let se změnilo lyžování k nepoznání, a to jak stylem, tak i technologiemi, např. prášek se začal do ČR vozit, až poté co jsem s lyžemi skončil. Potřeboval jsem tedy hlavně poradit, jak moderně na to.  Musel jsem seznámit s novou technikou a zase se naučit trénovat. Tady bych chtěl poděkovat Jirkovi Ročárkovi /Roči/. Do té doby jsme se neznali, přesto mi vždy ochotně poradil, dokonce mě vzal někdy i na trénink a řekl, co dělám špatně při soupaži.

Druhý rok jsem si řekl, že bych mohl zkusit Jizerskou 50  - a tak kolotoč začal. Mým prvním závodem po mém návratu byla Karlovská 50 ve Velkých Karlovicích a koho jsem tam nepotkal, svého prvního trenéra strejdu Farntiška =), a také pár známých……Bylo krásné počasí, 12 stupňů pod nulou, ideální podmínky, srdíčko k návratu bilo na poplach.

Vraťme se k otázce, tedy k Jirkovi Magálovi /Magi/. Psal jsem, že Jirka je kamarád a soupeř od dětství a kde jsme se rozešli, tak jsme se v podstatě opět sešli, za což sem moc rád. On s kariérou nedávno skončil, a tak jsem jej požádal o pomoc – psal mi tréninky, učil mně  od znova, jak se trénuje. Proč je důležité jezdit v nízkých tepech a pak ve vysokých atd. Každý týden telefon, jak to zvládám, jaký byl závod. Tím, že jsem pedant, rád naslouchám, nic si neodpustím, tak to šlo perfektně. Co mě nešlo a nejde dodnes, je trénování v nízkých tepech. Jirka byl vždy tvrdý na sebe, a tak i na mě. Něco na něj prozradím -  říkal, že chce jet někdy JIZ50 na můj čas, tak musím trénovat dál, bude to překvapení a souboj kamarádů a bývalých soupeřů =).

Přechod na soupaž? Přiznám se, tento styl se mně moc nelíbí, klasika je klasika. Na soupaž jsme se při trénincích vůbec nezaměřovali. Poprvé jsem jel soupaž nedobrovolně na Orlickém maratonu, protože jsem špatně namazal. S Jirkou jsme se pak bavili, že se pokusíme následující JIZ50 risknout. Risk vyšel, byl z toho můj nejlepší dosavadní výsledek. Vrcholem mého „blbnutí“ mělo být MS rakváčů, tj. veteránů 2020 v Itálii. Bohužel sezóna 2019 - 2020 mi zdravotně nepřála a navíc přišel Covid, ten mě zachránil a dostáváme se k otázce třetí.

Měl jsi parádní umístění na Jizerské 50 sezóna 2018-19, nevím, jestli někdo z okolí Brna dosáhl tak dobrého výsledku. Jak ses ten rok na Jizerku připravoval?

Jestli v Brně byl někdo někdy lepší opravdu nevím, a myslím, že to není ani důležité. Ale co vím jistě, že, letos mě překonal Michal Vank krásným 69. místem. Ale co mně potěšilo, když jsem dojel do cíle, že tam byl můj celý tým 2P+J, ale ten je tam pokaždé. Druhá radost byla, že hned za mnou dojel Michal Vank, Míšo promiň! Netušil jsem, že jedu tak dobře a bylo z toho 73. místo, Míša zase  netušil, že jsem před ním  já . Ten den se sešlo, vše co mohlo. S Magim jsme testovali lyže. V podstatě ani nebylo co testovat, dva páry skejtů a dva páry klasiček. Máza byla famózní, a to v podání Jirky Ročárka staršího, mistra v oboru!

Jaká byla příprava? Hlavně posilování, běh a především kolečkové lyže. Měl jsem dovoleno i kolo. Paradoxem je, že kvůli běhu a posilování jsem v podstatě tenkrát skončil. Ten rok jsem měl cca. 550 tréninkových hodin. Ale dle doporučení Ročiho v článku, jsem měl asi ještě rezervu. Žádná nemoc, zranění. Pro představu naběháno cca. 1 100 km, kolo 2 300 km, kol.lyže 2 500 km a na lyžích 2 500 km a k tomu 70 000 km v autě =) . Byla to perfektní sezóna, napadlo mnoho sněhu, už 12. prosince jsem jezdil ve Žďáru nad Sázavou a získal tak skvělý základ. Soustředění v Bedřichově, kde jsme už mohli jezdit i intervaly. Tady mám skvělé zázemí celoročně a ten rok jsem tam byl více jak doma. Především v zimě. Musím poděkovat Katce a Petrovi Holubovým z penzionu Valentino. Když to nešlo u nich, tak u kamaráda Honzy Cihláře, v kamrlíku =). Byl jsem tam skoro každý druhý víkend.

Jak to dělám přes týden? Dělám obchoďáka a svůj pracovní den si plánuji sám. Ráno sedám do auta většinou už o půl 6. Životospráva šla bokem, jen aby klapl trénink. Stálý kolotoč práce, trénink, rodina a nějaký ten spánek. Na sněhu jsem byl kolem 15té hod. odpoledne nebo někdy už v 6 ráno ve Žďáru a pak práce. V pondělí bylo vždy tréninkové volno, a to byly vždy nejdelší vzdálenosti a mnoho schůzek.  Út a St vždy trénink na sněhu, pracovní cesty končily vždy tam, kde se dalo lyžovat. V 18 hod. doma. Pozdravit děti, nachystat lyže na druhý den, nabalit a do 23 hod. ještě práce. Čt volno a obdoba pondělka. V Pá se jelo na víkendové závody. Pokud nebyly závody, tak se jelo na Vysočinu, nebo do Jeseníků, na Paprsek.  Byla to muka, ale stálo to za to. Sranda je, že jsem ženě ve 30ti letech řekl, že už nechci nikdy závodit, ani sám ani v žádném týmu a hlavně nebudu trénovat každý den =).

Objíždíš spoustu závodů v republice. Vypíchneš jak jeden letní, tak jeden zimní podnik, co máš nejradši?

V zimě mám rád večerní čelovky v Bedřichově  ve skejtu a Karlovickou 50. V létě opět  Velké Karlovice a Lázek, omlouvám se, měl být pouze jeden =). Proč v létě i v zimě Valachy? Tam je srdíčko, tak je nádherná atmosféra, a hlavně ve Velkých Karlovicích můj návrat začal.

Vždycky se ptáš svých dvou dcer, jestli můžeš další sezónu pokračovat, třeba lehce na úkor času stráveného s nimi. Tvá rodina tě neskutečně podporuje a řada závodníků by ti mohla závidět. Jak to vnímáš ty?

Ano, je tomu tak. Spousta kamarádu mně to závidí, nu každý používá jiný dopink. Holky jsou úžasné, ale i manželka Jana.  Jana ví, že moje dětství nebylo dobré a nemohl jsem si dovolit spoustu věcí, a to je asi i důvod proč mě v tom teď podporuje. Ale to se zeptejte raději jí =). Teď si díky nim plním svůj sen.  Ale tím, že ony jezdí se mnou, tak poznáváme nová místa a nové kamarády, za což jsme rádi. Všichni jste v podstatě taková naše jedna velká rodina. Letos holky byly zklamány, že  závody a zejména JIZ50 nebyla. No a navíc jsem se jich na letošní  sezónu ani neptal. Ony totiž ví, že když jsem doma, musí na kolo nebo někam na pěší výlet, což se jim ne vždy líbí, hold i ony se už prosazují. Použiji slogan z Pelíšků: „ TO JE PARÁDA,  KDYŽ TÁTA NENÍ DOMA !“

Bydlíte v Brně a rozhodně nemáš skvělé podmínky na trénink jako třeba hobíci z Jizerek a další a stejně jsi schopný je porazit. Kde trénuješ a jak často se dostaneš na lyže třeba i v týdnu?

V podstatě jsem to popsal již výše. V Brně je to těžké, do hor je odtud daleko. Nejblíže je to na Vysočinu nebo do Arény, ale k Aréně se raději nebudu vyjadřovat. Pak Beskydy, Jeseníky, ale jsou to vždy 2,5 hod. Teď se mně už tak nechce cestovat za sněhem, tak raději trénuji na kolečkových lyžích v okolí Brna.

Komu předáš štafetu a proč? 

Měl jsem hodně favoritů a rád bych ji předal někomu z mého rodného regionu, a to Pavlu Ondráškovi. Myslím si, že i jeho kariéra byla zajímavá.

 

Kategorie: Rozhovory