6+1 otázka - Jiří Ročárek

Loni jsi kvůli vyhřeznuté ploténce pověsil lyže na hřebík. Záda si dala říct a cvičením se spravila. Proč ses rozhodl dál nezávodit? Nechybí ti to?

Záda jsem dal sice dohromady, ale poslední dva roky jsem trochu stagnoval a nebyl úplně spokojený s výsledky, které jsem podával. Zkoušel jsem změnu tréninku i techniky, ale nepřineslo to, co jsem čekal. Vždycky jsem šel do závodu jak lev, s cílem poprat se o co nejlepší pořadí, ale ty poslední dva roky už jsem o sobě pochyboval, nevěřil si, a tak už bylo třeba tohle „trápení“ ukončit a vydat se novou cestou.

 

Na jaké okamžiky ze závodní kariéry nejradši vzpomínáš? A je něco, čeho naopak lituješ?

Objížděl jsem 10 let závody po celé Evropě, spoustu jich vyhrál, potkal mnoho lidí… Začátky byly náročné, ale rád budu vzpomínat hlavně na těch 10 let, co jsem se věnoval dálkovým běhům. Je v tom spousta dřiny, nejen mé, ale třeba i táty, který to se mnou celé absolvoval jako servisák. Díky lyžování jsem potkal Adélu, což beru jako nejlepší výhru (smích). Lituju jen toho, že jsem si nikdy neudělal top výsledek na Vasáku, to mě bude mrzet asi nejvíc… Jel jsem ho pouze jednou a bohužel se nám to vůbec nepovedlo.

 

Běžky máte v rodině. Závodil i tvůj brácha, táta dělal trenéra a dodnes působí v našem týmu jako servisák. Chtěl bys, aby i tvoje děti závodily?

Jo, lyžařská rodina se nezapře. Nechám to asi na dětech, co budou chtít dělat. Lyžovat je určitě s Adélou naučíme, ale pokud budou věnovat jinému sportu, mě určitě vadit nebude. Za mě je u dětí hlavní všestrannost, lyže jsou fajn v tom, že člověk ve finále umí dobře jezdit na kole, běhat…

 

Letos jsi vypomáhal na Ski Classics jako servisák a viděl vše z druhé strany. Je těžší závodit, nebo mazat lyže?

Když jsem závodil, tak byla moje hlavní starost vytestovat si co nejlépe lyže a naplánovat občerstvení. Nervózní jsem nikdy moc nebyl, tak jsem to měl celkem lehký (smích). Servisák má hodně těžkou práci, chodí pozdě spát a velice brzo stává, táta někdy ani nespí. Vytestujeme lyže, připravíme závodníkům, pak upalujeme na trať občerstvovat a tam i zjistíme podle toho, jak se naši závodníci pohybují, jak jim to jede. Takže za mě - velká nervozita!

 

Získal jsi za ty roky laufařiny hromadu zkušeností. Jakou výkonnost musí mít amatér a jaké by měly být sněhové podmínky, aby se mohl rozhodnout jet soupaží profilem poměrně náročnou Jizerskou 50?

To se nedá asi úplně říct, objet se to dá v každých podmínkách, pokud člověk soupaž trénuje, druhá věc je, s jakým výsledkem (smích). Jasný je, že když je tvrdá podmínka a neboří se hole, je soupaž lepší jak pro profíky, tak amatéry. Spíš jde o samotný trénink a přípravu na závod, aby člověk vůbec věděl, co to obnáší jet 3 hodiny soupaž.

 

Jak bys v jednoduchosti naplánoval týdenní trénink hobíkovi, který by chtěl být v nejlepší stovce na Jizerské 50? Kolik by měl odtrénovat hodin a jaké tréninkové prostředky využít?

Důležitý je pravidelný trénink, aspoň 6x týdně. Jeden trénink by měl být zaměřený na vytrvalost a sílu, nejlíp cca 3-4 hod soupaž. Kolečkové lyže jsou momentálně nejvytíženější tréninkový prostředek laufařů, ale určitě nesmíme zapomenout na běh nebo běh s holemi, ten je dobrý na funkční rozvoj. Na uvolnění horní poloviny těla je vhodné kolo, to mě hodně bavilo. Posilování je taky velice důležité, nejlépe s někým, kdo vás při cvičení bude kontrolovat, abyste cviky prováděli správně. Moje zranění páteře zrovna pramenilo ze špatného cvičení… Za týden by měl odtrénovat 15-25 hodin, ale na každého trénink působí jinak a je třeba se hlídat a poslouchat, co říká tělo.

 

Komu předáš štafetu ty?

Předávám štafetu Petrovi Grossovi, protože tři roky zpět byl nejrychlejším Brňákem na Jizerské 50 (71. místo).

 

Historii rozhovorů můžete kdykoli sledovat zde. 

Kategorie: Rozhovory